Komunální zastupitelé mnohdy kopírují chováním své státní kolegy

Mnohdy se neumí chovat vrcholoví představitelé státu, stejně tak to kolikrát neumí ani jejich kolegové na komunální úrovni. Pak se člověk nesmí divit, že když se tak chovají "králové", chovají se tak i jejich "poddaní".

I další přirovnání by bylo na místě, bylo by jich několik, nicméně, ať jich vymyslíme kolik chceme, nápravu nezískáme. Otázka je, je to v povaze, v minulosti, myšlence toho, že když jsem někdo ve státní správě, můžu dělat vše? Odpověď se jen tak nedozvíme. I ten, který to dělá, a měl by ten neskutečný pocit, že chce smazat své hříchy, nežli ve svém funkci skončí, by nám to nepřiznal. Tomu se naopak zase říká hrdost. Inu, co s tím? Nic. Nic? Ale ano, můžeme to zkoušet.

I když v konkrétním případě, který jsem zažil, kdy se jedná o komunálního politika, navíc v důchodovém věku, kdo na to má čas. Kdo na to má, aby když přijde z práce, a ne každý chodíme po osmi hodinách, ještě něco řešit. A ono vůbec o čas ztrávený v práci nejde, prostě to je nad naše síly, protože by to bylo házení hrachu, a ne na stěnu, ale na trampolínu, vrátí se rychleji, nežli nám dojde, že jsme ho odhodili. Zpět ale k mému zážitku - jedná se o spalování komunálního odpadu, ano už zase to slovíčko komunální. Na tento odpad slouží kontejner, jenže kdo má odpadu více, musel by si pořídit kontejner druhý, nebo odpad odvézt na městem určené místo. To je ale zbytečné, máme přeci kamna, nebo kotel, chcete-li. Já zastupitel, já bůh, já všemohoucí. Pokud se ozvete, se zlou se potážete, inu opravdu, identický obraz vrcholové politiky. Pokud novinář poukáže na nějakou nesrovnalost, či cokoliv co je nejen v rozporu se zákonem, ale i dobrým mravům, ve finále se to obrátí proti němu a ještě se musí v periodiku omluvit.

Je pravda, že jsem tímto článkem příliš neřekl, jen jsem znovu a po několikáté upozornil na něco, o čem všichni, doufám tedy, dobře víme. A tak ho skončím slovy, které se mi dostali, když jsem argumentoval proti nevhodnému chování při nakládání s odpadem, cituji: "Ztěžovali si tu před váma, i ty před nima, tak si nemyslete, nejste první, a ani poslední, tohle není vaše starost, tak se o to nestarejte (zavřely se dveře)".

Budu muset někde nalézt čas, nebo sílu, jsou lidé, kteří sice svým způsobem narušují mínění o inteligentní společnosti, budiž, ale určitě by se neměli dostávat do těchto funkcí.